Můj vnitřní hlas mi neustále našeptává, co všechno dělám špatně. A podle něj dělám špatně skoro všechno, do čeho se pustím. Je opravdu jen velice málo činností, za které mě pochválí.
Takže tady je seznam věcí, které prostě budu dělat bez výčitek svědomí. Ať si vnitřní hlas třeba pukne vzteky:
Můžu číst romány celé dny. Můžu nic nedělat a jen tak koukat.
Můžu dělat chyby. Můžu celý den pracovat na nějaké věci a pak zjistit, že to byla blbost, a udělat to znovu.
Můžu nechat své děti na pokoji, nehonit je aby si uklidily, vzdělávaly se, četly, …
Můžu se chovat trapně a hloupě.
Můžu nechat děti, aby si samy udělaly večeři. Můžu dát dětem k večeři chleba s máslem a se sýrem.
Můžu pustit dětem dvě pohádky za den. Můžu je nechat celý den dívat na pohádky a na mobil.
Nemusím s dětmi chodit každý den 2 hodiny ven.
Můžu pít víno každý den, když budu mít chuť. Můžu pít pivo. Můžu si dát druhou kávu za den.
Můžu sníst celou čokoládu naráz. A pak to zajíst kyselými okurkami.
Můžu být infantilní a hrát si.
Můžu nechat špinavou podlahu v kuchyni i když se šíleně lepí. Můžu nechat záchod špinavý, i když zapáchá.
Můžu si pořád jen stěžovat, fňukat a brečet. Můžu být nesnesitelná, otravná a iracionální.
Můžu utrácet peníze za blbosti. Můžu nesmyslně šetřit na drobnostech.
Ne že bych rezignovala na svůj osobní růst a nechtěla být lepším člověkem. Ale chci, aby pro mě na prvním místě byla moje pohoda, klid na duši a pocit správnosti. Až se mi podaří nastolit vnitřní mír, pak pomaloučku polehoučku začnu pracovat na zlepšení svých projevů.
Mám pocit, že to je jediná možná cesta. Bez laskavosti, soucitu a pochopení se nikam nehnu.