Pojď si se mnou povídat …

Mám kolem sebe spoustu lidí, ale mám pocit, že opravdu popovídat si můžu s málokým. Dvacetiletá dcera je úžasná společnice. Tedy pokud má zrovna náladu. Pak spolu můžeme rozebírat cokoliv, od politické situace, přes filmy až po drobné postřehy o lidech z bližšího a vzdálenějšího okolí. Ačkoliv na většinu věcí máme na první pohled rozdílný názor,…

Pokračovat ve čtení

Jak se žije s hraniční poruchou osobnosti z pohledu rodiče

Moje dcera je úžasná bytost. Jemná, krásná, laskavá, vlídná, empatická, chápavá, inteligentní, bystrá, spirituální … A tahle křehká a citlivá bytost je uvězněna v pevné kleci. Ta klec je velmi těsná a nenechává jí moc prostoru, téměř se nemůže hýbat, špatně se jí dýchá. Navíc je klec opatřena důmyslnými bodáky, které se jí vždy, když chce…

Pokračovat ve čtení

Terapie rodiči

Víkend s rodiči je vždycky náročný. A i když se všichni snažíme o maximální vstřícnost a otevřenost, většinou stejně končíme v napjaté atmosféře, která občas vypukne v hádku. Naše pospolitost se zpravidla rozdělí na 2 skupiny – my mladší generace a oni – rodiče. Konflikty vznikají kvůli naprostým banalitám – neuklizenému hrnku ze stolu, použití jiného nářadí…

Pokračovat ve čtení

Konečně chvilka pro sebe …

Je téměř pravidlem, když se rozhodnu věnovat sama sobě, objeví se najednou desítky nezbytných drobností, které musím řešit před tím, než se oddám té slastné chvilce a ponořím se do sebe. Už více než rok sním o tom, že si budu psát pravidelně blog. Psaní mě naplňuje radostí, uvolňuje skryté napětí, pomáhá mi zorientovat se ve spleti svých…

Pokračovat ve čtení