Jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná…

Fakt jsem tak šíleně nekonečně trapná a neschopná, jak mi připadá? Jasně že jo! Říkám vtipy, kterým se směju jen já, a to z povinnosti, aby to nebylo ještě trapnější. Protože už v okamžiku, kdy vtípek vypouštím z úst, vím, že jsem trapná. Klientům říkám bez obalu, co si myslím. Místo abych se strategicky soustředila…

Pokračovat ve čtení

Mami, tati, děkuji …

Od mládí jsem na terapiích řešila traumata z dětství. Přemýšlela jsem nad bolestmi, které jsem v dětství prožívala, a rozebírala ty špatné věci, kterých se mi od rodičů dostalo. Čím jsem ale starší, tím více začínám vidět ty pozitivní věci, které mi rodiče do života dali. Přispívá k tomu i fakt, že moje vlastní děti…

Pokračovat ve čtení

Výchova dívek v Praze

Moje druhorozená dcera je jedinečná osobnost. Ale ať dělám, co dělám, mám pocit, že jí do života vnáším příliš mnoho zmatku. Myslím si, že rodiče jsou do velké míry zodpovědní za chování svých dětí, proto ta sebekritika 🙂 Vycházíme spolu relativně dobře. Snažím se jí naslouchat a podporovat v jejích snech. Když jí o něco požádám, většinou…

Pokračovat ve čtení

Návštěva v Šárce aneb přátelské setkání tří generací žen

Janička bydlí s dvěma kamarády z dětství ve vilce v Dolní Šárce. Je tam spokojená přes drobné neshody, které s sebou soužití lidí nutně přináší. Babička s dědou si přáli Janičku navštívit a přinést jí nějaké kytky a další věci. Dědeček se bojí jezdit po Praze, navíc mu nebylo nejlépe, tak jsem se nabídla, že vezmu babičku spolu s dětmi s sebou….

Pokračovat ve čtení