Mami, tati, děkuji …

Od mládí jsem na terapiích řešila traumata z dětství. Přemýšlela jsem nad bolestmi, které jsem v dětství prožívala, a rozebírala ty špatné věci, kterých se mi od rodičů dostalo. Čím jsem ale starší, tím více začínám vidět ty pozitivní věci, které mi rodiče do života dali. Přispívá k tomu i fakt, že moje vlastní děti…

Pokračovat ve čtení

Správně vyslovené přání

Někdo říká, že stačí správně si přát a Vesmír naše přání vyplní. Věřím tomu? Sama nevím. Myslím, že sny a touhy, které nosíme hluboko ve svém srdci, se zpravidla vyplní. Ovšem ne tak, jak si vědomě představujeme ve své mysli. Splnění snu vychází z našich nejhlubších, často i podvědomých přání. Už se mi několikrát splnilo přání,…

Pokračovat ve čtení

Výchova dívek v Praze

Moje druhorozená dcera je jedinečná osobnost. Ale ať dělám, co dělám, mám pocit, že jí do života vnáším příliš mnoho zmatku. Myslím si, že rodiče jsou do velké míry zodpovědní za chování svých dětí, proto ta sebekritika 🙂 Vycházíme spolu relativně dobře. Snažím se jí naslouchat a podporovat v jejích snech. Když jí o něco požádám, většinou…

Pokračovat ve čtení

Návštěva v Šárce aneb přátelské setkání tří generací žen

Janička bydlí s dvěma kamarády z dětství ve vilce v Dolní Šárce. Je tam spokojená přes drobné neshody, které s sebou soužití lidí nutně přináší. Babička s dědou si přáli Janičku navštívit a přinést jí nějaké kytky a další věci. Dědeček se bojí jezdit po Praze, navíc mu nebylo nejlépe, tak jsem se nabídla, že vezmu babičku spolu s dětmi s sebou….

Pokračovat ve čtení