Rúmí – skrze lásku k opravdovému vidění

Pohled na sebe Tvůj stav podobá se mouše. Ješitností zmámena, Myslila si o sobě, že bůhví co snad znamená. Bez vína se sama sebou zpila docela, Že se – pouhý prášek – jako slunce viděla. Dům pro hosty Lidská bytost je jako dům pro hosty. Každé ráno přicházejí noví hosté. Radost, zármutek, podlost, prozření.. přichází jako nečekaný host. Všechny…

Pokračovat ve čtení

Jak přežít léto?

„Miluji svoje rodiče,“ prohlásila jsem jednou před Vánocemi, dojatá po nějakém nekonfliktním rozhovoru po telefonu s matkou. „Jsou skvělí. Udržují se v dobré kondici, dbají na udržitelný život a starají se jeden o druhého.“ „Haha,“ zasmála se nevesele moje dospělá dcera. „Počkej, až začne chalupářská sezóna. Vsadím se, že budeš mluvit jinak.“ Naše konflikty totiž eskalují vždy…

Pokračovat ve čtení

Pohádka o víle a jejím rytíři aneb rozverné hry v jedné rodině

Byla jednou jedna jemná něžná dívka. Říkejme jí třeba Jarmila. Dívka vyrostla v silnou a odolnou ženu. Toužila spojit svůj život se silným mužem, který ji bude ochraňovat a milovat. Ale potkala Ferdinanda. Ferdinand byl hloubavý muž s duší vědce, povahy spíše slabší, ale věrné a oddané. Bláznivě a osudově se do Jarmily zamiloval. Byl si jistý,…

Pokračovat ve čtení

Deprese s láskou a porozuměním

Už je to tady zase. Nemůžu se pořádně nadechnout. V očích mě pálí slzy. Na prsou cítím obrovský tlak. Připadám si neschopná, neužitečná, nemilovaná. Za ty dlouhé roky jsem se s tím už naučila nějak zacházet: Zatnout zuby, krůček po krůčku se snažit plnit denní povinnosti, bez ohledu na pocit zmaru a zoufalství. Jen od jednoho nádechu…

Pokračovat ve čtení